Bylo už nejednou řečeno, že údržbu je neradno zanedbávat. To ostatně platí obecně o údržbě čehokoliv, počínaje vlastním tělem a konče jadernou elektrárnou.
Způsoby údržby lze rozdělit do tří skupin, z nichž každá představuje trochu jiný přístup k řešení problémů.
Reaktivní
Preventivní
Prediktivní
Reaktivní údržba
Když to zjednodušíme, filosofií reaktivní údržby je nechat to být, dokud to funguje bez problémů. Součástka nebo zařízení má zkrátka nějakou životnost, spoléhá se, že po tu dobu bude pracovat, jak má, a aktivní snaha o její prodloužení se nekoná. Buď proto, že pravděpodobnost poruchy je minimální, nebo třeba i proto, že je to technicky obtížné. V takovém případě nastupuje údržba v momentě, kdy nastanou problémy, zpravidla provozní poruchy menšího rázu. Avšak období nečinnosti rozhodně nelze považovat za období úspor. Spíše by se nabízelo napsat cosi o tikající bombě, které včasná reakce sice přestřihne červený drátek, ale existuje také riziko, že pyrotechnik uvízne v zácpě nebo zapomene kombinačky.
