Z praxe asi všichni, kdo jsme někdy kupovali dům, byt, nebo třeba jen sháněli podnájem, známe hodnocení budovy z hlediska energetické náročnosti. Téměř v každém inzerátu se s tím setkáme. Přidělení některého z písmen abecedy auditem je dokonce závazné v řadě případů, které podrobně stanovuje Zákon o hospodaření energií 406 / 2006 Sb., respektive 406/2006 Sb. a prováděcí vyhláška 213/2001 Sb. Takový audit ovšem indikuje pouze konečnou spotřebu energie. Neřekne nám mnoho o tom, jakou spotřebu energie a jakou produkci emisí má budova v celém svém životním cyklu. Musela se také z něčeho postavit, někdo ji musel navrhnout, těžko tu bude stát stovky let bez sebemenší rekonstrukce nebo stavebního zásahu a může se i stát, že se stane obětí demoličních prací. A světe div se, všechny tyto činnosti také potřebují materiály, energii nebo produkují odpad. To už hovoříme o tzv. svázané spotřebě energie (embodied energy) a svázané produkci emisí (embodied emissions). Abychom se k takovým údajům dostali, používáme metodu LCA (life cycle assessment), která bere v úvahu všechny procesy související s budovou, už od těžby nerostných surovin přes jejich dopravu, výrobu materiálů, výstavbu, užívání, rekonstrukce až po demolici a zohledňuje energetické a surovinové náklady každého z nich.
