Všeobecně lze říct, že údržba je souhrn veškerých technických i administrativních činností, díky kterým daná věc, v našem případě budova, může plnit požadovanou funkci. Z toho logicky plyne, že nelze stanovit jediný všeplatný rámec, protože potřeby údržby i kontroly závisí na typu využívaných budov a také na velikosti organizace. Co ale konstatovat můžeme, tedy všeobecně, že totiž s údržbou je nutno počítat během celého životního cyklu budovy, už proto, že náklady na údržbu mohou během celého cyklu snadno převýšit pořizovací cenu.
Do údržby tedy může spadat prakticky cokoliv od zametání podlahy, přes dozor až po
náročné stavební úpravy. Ale patří tam i člověk s papírem, tužkou a kalendářem, dnes tedy častěji s notebookem, který plánuje ten který typ údržby. Můžeme hovořit o operativní údržbě, o plánované údržbě a o cyklických kontrolách. A také o nich hovořit budeme. A ne málo.
Pro tuto chvíli si řekneme tolik, že operativní údržbou rozumíme zpravidla rychlým zásahem po nějaké poruše, kdy je potřeba uvést budovu co nejrychleji do provozuschopného stavu.
Naproti tomu plánovaná údržba vychází z rozvahy, z pečlivého plánu a jejím smyslem je odstraňování následků opotřebení, ke kterému nutně dochází i v optimálním stavu, prostým užíváním, tedy nikoliv havárií. Pod cyklickými kontrolami si lze představit práce na konkrétních místech budovy, které by svým špatným stavem mohly přivodit stav nežádoucí nebo dokonce havárii – typicky třeba čištění okapů nebo zajištění výtahové služby.
Pravidelnou kontrolou stavu a pravidelnou údržbou se zpomaluje opotřebení a tím i jeho vliv na kvalitu užívání věci. Proto ji rozhodně neradíme zanedbat; ostatně takové následky opotřebení a jejich odstraňování mohou být ještě záležitostí daleko nákladnější. Tedy…všeobecně.
