Když hovoříme o řádné správě, máme vesměs na mysli správu v souladu s principy 3E. Principy účelnosti, hospodárnosti a efektivity jsou vodítkem, jak nejlépe nakládat se zdroji, finančními i lidskými, a koneckonců i s vlastním investovaným časem. Dnes se zamyslíme nad tím, co všechno nám řečené principy pomůže naplnit.
Tak v prvé řadě sjednocená a racionálně vedená evidence a inventarizace majetku. Jsou-li všechny potřebné evidence vzájemně provázány, jakýkoliv problém či dotaz lze vyřídit s pomocí jediné databáze, a to nepoměrně rychleji, než když je třeba údaje shánět na mnoha různých místech.
Přímou implikací principů 3E bude logicky i to, že o majetku je potřeba rozhodovat v rámci komplexní úvahy, nikoliv nahodile a jen podle okamžitého dojmu; naopak je vhodnější přihlížet k procesům, jakým se stávající majetek obnovuje a vyřazuje, analyzovat, zda je smysluplnější investovat do údržby stávajícího systému či spíše do vývoje a zavedení nového, nebo uvážit, nakolik stávající struktura majetku vyhovuje tomu, jak je využíván.
Že “zákon je jen nástrojem dobra”, to už říkal soudce Ooka ve stařičké studiové pohádce. I v našem případě je nutno k řádné správě naplňovat podstatu právních předpisů, nikoliv pouze formu. Pouhé formální splnění podmínek, aby se neřeklo, i kdyby nakrásně dokonalé na papíře, v žádném případě nemůže být zárukou účelnosti, efektivity, ba ani hospodárnosti. Náš “nástroj dobra”, inventarizace, v tomto duchu také nemá být jen bodovým soupisem majetku, nýbrž pomůckou k potvrzení funkčnosti nastavených procesů. Stejně tak kontrolní úsilí je vhodné napřít spíše k prověřování této funkčnosti a nebrat je jako nutné zlo, při kterém je potřeba si udělat čárku, nýbrž jako metodu k vylepšení celého systému: pokud nevíme, kde je chyba, nemůžeme ji napravit; a pokud nevíme, co by mohlo fungovat lépe, těžko to vylepšíme. Proto je také nanejvýš žádoucí předem identifikovat rizika, související se správou majetku, a na dané rizikové oblasti se při kontrolách soustředit.
A konečně tu máme také otázku kompetencí. Osoba pověřená správou musí disponovat dostatečnou pravomocí, aby mohla sama rozhodovat o všech souvisejících procesech. Hospodárnosti určitě nepomůže, bude-li se na jiné než dílčí a nepodstatné věci muset pídit po schválení odjinud; o účelnosti a efektivitě ani nemluvě.
